Keyra I
I. Přijímač
„Když s tebou nevyjebe nějakej kokot,
tak ti aspoň strčí do zadku konektor“
(oblíbená věta chaseurů při bojovém výcviku…)
Prásk. Sprška kamení a prachu vyrvaná nárazem z blízkého nároží dopadla poblíž její hlavy. Několik postav se instinktivně přikrčilo. Dnes bude obzvlášť špatný den. Už ráno to věděla, když musela na rozkaz seržanta McBryana nachystat výstroj pro celý průzkumný oddíl. Ten malej křovák si na ní zasedl a dává jí všemožně sežrat, že se k jednotce nepřidala jen proto, aby mu podržela. A tak si na ni vylije zlost při jakékoliv příležitosti.
Keyra Harlock vždycky chtěla k armádě. Už od dětství strávené v zavšivené čtvrti na okraji Rameda, největší metropole v okolí. Teda, pokud se dá metropolí nazývat stěží dvou miliónové město, které zabírá asi čtvrtinu rozlohy celé planetky a zbytek tvoří zásobovací plantáže. I když je Ramedo největším městem vnitřního pásu asteroidů, pro všechny ostatní je to pořád jen venkov a zapadákov.
Mladou pihatou Keyru nikdy nelákalo hrát si s přiblblými kybernetickými panenkami, co za tebou pochodují, ale vždy se kamarádila s klukama ze čtvrti a byla iniciátorem většiny společných průšvihů party.
Ale teď krátce po dosažení dospělosti v jejích devatenácti letech, kdy jako právoplatný občan Cybertroniku, se mohla svobodně rozhodovat, ji nenapadlo nic lepšího než se s Calhounem, jejím nejlepším kamarádem z party, přihlásit k dobrovolnickým sborům. Věděla, že Calhoun by pro ni udělal první poslední, ale stejně se chtěla rozhodovat sama podle sebe.
Tušila, že to nebude nic lehkého, ale už dokázala jako teenager porazit Jerryho, dvoumetrového vůdce Rockets z konkurenční bandy u nich ve čtvrti. Žádné ořezávátko rozhodně nebyla, tak snad nebude problém přizpůsobit se vojenskému drilu.
Všichni naverbovaní nováčci se týž den dvěma vojenskými transportními hvězdolety přesunuli do výcvikových středisek dobrovolníků Cybertroniku. První odvedenci odletěli na Calypso, jejich hvězdolet zamířil na Ganyméd. Den po příletu vojenská klasika - zdravotní testy, pak si musela nechat své hnědé vlasy ostříhat dohola, takže všichni branci nakonec vypadali jak ovce na porážku. Mundůr nafasovala o číslo větší, ale ti co jej dostali menší, na tom byli hůře. No, co se dá dělat, co šlo, si povyměňovali mezi sebou. Ubikace po dvaceti, na to, jestli jsi chlap nebo ženská, se nehledělo. Zdánlivá rovnost ve všem. Oproti zaplivaným ulicím si připadala jako v ráji.
Brzy přišla na to, že většina žen slouží v armádě v týlu a ty na bojišti jsou v jednotkách proto, aby chlapi měli aspoň nějaké odreagování. Hned druhou noc si mazáci přišli vybrat na ubikace mezi nováčkama. Byli na ni tři a je fakt, že ji překvapili ve spánku. Snad proto s přeraženou čelistí skončil jen ten první, mrštně se vytrhla a tomu druhému vykloubila ruku. Třetího přidržel v rohu Calhoun. Výcvik z ulice se hodil, díky Rakeťáci! Pak už jí v jednotce dali pokoj. Problém byl, že ten druhý s vykloubenou rukou byl Mc Bryan, jak se brzy ukázalo, její nový seržant. Ten Keyře i Calhounovi dával všechny „oblíbené“ úkoly pro zpestření volna a bojové přípravy. Bylo jí to jedno, Mc Bryan byl zbabělec a jiným způsobem si na ně už netroufl.
Druhý měsíc z šestiměsíčního přijímače měla za sebou, když přišli konečně na řadu střelby a nácvik bojových situací. V ruinách města, které byli součástí cvičiště, dostávala první lekce taktických dovedností. Byla trochu zklamaná, neboť základy boje v ulicích už dávno měla zažité jako desetiletá. Dalo by se spíše hovořit o taktické nešikovnosti, protože Mc Bryan, kterým jejich modré skupině na cvičišti nyní velel, už se jako imbecil nejspíš narodil. Pod jeho velením prohráli sedm z deseti cvičných akcí. Ty tři vyhráli proto, že byl na marodce a jako seržanta dostali mnohem schopnějšího Patricka LaFayeho.
V této chvíli ale museli čekat přikrčeni za rohem domu, odhadem necelých třicet metrů před krátkým náspem. Hliněný násep odděloval střed cvičiště, kde měla červená skupina velitelské stanoviště se svou vlajkou. Nová sprška z brokovnice vyrazila ze země hrst hlíny a pokropila jejich obličeje.
„Já říkám, že to musíme proběhnout, k náspu je to jen kousek…“ řval na zbytek skupiny modrých McBryan. Většina oddílu už „padla“ a vrátila se na velín, aby na monitoru sledovali své osamocené kolegy. Každá skupina začínala s patnácti vojáky. Nynější stav pět modrých proti dvanácti červeným, to nebyla dobrá vyhlídka na vítězství. „Zabráním vlajky to ještě otočíme…“ pokračoval McBryan. Všichni věděli, že to je blbost. Červení byli dobře kryti a z palpostu kontrolovali většinu území, kudy by museli proběhnout. Calhoun zahlédl okem červený pohyb na střeše nad nimi a instinktivně bez míření vystřelil. Nevěděl, jestli trefil, ale věděli, že jejich skupince brzy vpadnou do zad.
„Pane, musíme se stáhnout k naší vlajce.“
„Držte hubu, Harlocková,“ procedil mezi zuby seržant. „Od vás si nenechám radit.“
Vojín Palop, kterému neřekli kvůli jeho zavalité postavě jinak než Myšok, se ozval: „Pane, víc nemůžeme udělat, jít jinam nemá smysl.“
„Mě serete všichni, si hrajete na demokracii, do prdele…“. „Dobrá, ale tu makačku za prohru si oddřete dvojnásob i za mě, šmejdi.“ Nic nového…
Začali se stahovat podél zdi, na otevřeném prostranství koordinovaně kontrolovali jeden druhému záda, přesto obklíčení už nezabránili. Z prvního patra protějšího domu je začala ostřelovat skupina červených.
„Do vchodu, dělejte…“
Přišli o Darena, který jako poslední kryl ústup. Harlocková zareagovala na výstřel a ze své AR-ky sundala červeného. Viděla, jak zelená barva z její plastové nábojnice se roztřískla o jeho kevlarovou vestu v podpaždí. „Hezky štípe…,“ pomyslela si. Mířila sice na střed hrudníku, ale taky dobrý zásah. Oproti paintballu tyhle barevné náboje díky své průraznosti dělají pěkně velké podlitiny.
Vrazili do chodby, Mc Bryan jako první, takže to za rohem schytal v nastražené pasti taky jako první. Patrick LaFaye, seržant červených, napral do Mc Bryana dávku ze své brokovnice a zasáhl ještě Myšoka utíkajícího za ním, ten to aspoň nedostal naplno. Oba padli na zem, Myšok dle pravidel jako „mrtvola“, McBryan se svíjel skutečnou bolestí na prsou, jeho brokovnice mu vypadla z rukou.
Dostat přímý zásah ze tří metrů, i když jde jen o plastové floky vylepšené solí a barvou, není nic příjemného. Ale ten debil, ať si to vyžere do mrtě, ušklíbla se zadostiučiněním na Calhouna a bleskově sebrala McBryanovu zbraň. Okamžitě vpadli na schodiště vedoucí do horního patra. Calhoun pohybem naznačil blížící se kroky sezhora. Bylo to těsné – přicházejícího z vrchu nabrali zpoza rohu pažbou a okamžitě vpadli na jeho místo, vzápětí za nimi zahřměl další výstřel z LaFayeho brokovnice.
„Sorry, ale máš to aspoň bez soli,“ ještě stačila houknout na Gilberta z červených, který klečel na schodech a držel se za zuby. V patře za sebou zatarasili dveře a měli pár okamžiků čas. „K vlajce?“ šeptl Calhoun.
„Ne přímo, je jasné, že teď k ní už běží.“ Počkáme si na jejich skupinku z protější střechy.“
„Víš, jak nesnáším výšky,“ pomyslel si už za běhu Calhoun. Po okenním parapetu přeručkovali nazpět do levého rohu budovy, odtud po hromosvodu na střechu. Kryti komínem přeběhli na další budovu.
> „Krej mě, budou tam“.
Calhoun se přikrčil s AR-kem a Keyra odhadla vzdálenost uličky mezi budovami. „Víc jak necelé čtyři metry to není,“ proběhlo jí hlavou s AR na zádech, brokovnici v ruce. Zrovna, když se chystala ke skoku, z protější místnosti na ni někdo namířil zbraň. Dříve než dotyčný vystřelil, vyšla rána od Calhouna. To už Keyra letěla vzduchem a přímo proti ní se postavil další červený k výstřelu. Minul a Keyra přešla do kotoulu. Vystřelil po ní okamžitě znovu z těsné blízkosti, ale nestihl zbraň dobře zamířit.
„Jó, hochu, na tohle je lepší jiná zbraň.“
Špatně došlápla, ale přesto ještě z podřepu cvakla závěrem brokovnice a červený se svíjel stejně jako před chvílí McBryan. Viděla, jak Calhoun zůstal na protější budově a zadržuje střelbou dvojici červených běžících po ulici. Přešla střechu a namířila brokovnici na rám dveří přímo pod sebou. Calhoun zahnal dvojici do budovy, téměř slyšela a odhadovala, jak ti dva probíhají místností pod ní a vybíhají ze dveří na druhé straně. Houkl výstřel a vzápětí uslyšela dvojité staccato nadávek. Calhoun přeskočil na budovu také. Bolestivě sykl: „Sakra, to bude vyvrtnutý.“
„Nesýčkuj, na marodce ti to pofoukají.“
„ Já už neskáču, budu tě krýt odsud.“
„Drž se,“ houkla na něj.
„Jasně, že jo, padej už!“
Po okapu sešplhala z prvního patra na ulici. Viděla, jak dva červení sebrali modrou vlajku a utíkají s ní nazpět. Moc se nekryli a tak Calhoun, nejlepší střelec modrých, sejmul toho bližšího na první výstřel. Druhý okamžitě přebral vlajku a přikrčen se vydal do druhé ulice. Keyra uslyšela ještě několik výstřelů z útočných pušek ze střechy, pak se odmlčely. To už nadbíhala uličkou červenému s vlajkou. Slyšela dusot, ale nezareagovala. Nechala ho zkontrolovat okolí a poté, co přeběhl, mu vystřelila do zad. Nečestné, ale účinné.
„Dej to sem, Rodgere.“
„Kua, ty děvko, si taky všude,“ sykl Rodger.
Brala to jako pochvalu.
Když vrátí vlajku zpět na místo, nebude jejich četa muset týden vynášet a čistit latríny. To byla vcelku slušná motivace. Vyrazila ke svému stanovišti, dávala pozor na dvojici, která prohledávala ulici. Ještě dva rohy a pak bude muset přes nekryté místo. Sundala pušku a položila ji na zídku před sebou. Pak se bude muset pro pušku vrátit, ale teď jí jen zavazela. Vyběhla. Chvíli na to uslyšela hlasy a dva výstřely z pušek pokropili blízké okolí těsně vedle ní. Kličkovala, využívala nerovnosti terénu. Ještě dvacet metrů. Už nekličkovala a skokem se přenášela k velitelství. V tom okamžiku zpoza bariéry přímo proti ní se vztyčil LaFaye a vystřelil ze své brokovnice Keyře přímo do prsou. Prudký náraz ji strhl o metr zpět. Padla k zemi a plivala krev. „Ten bastard…,“ pomyslela si uznale chvilku před tím, než omdlela.
